Vědění dává sílu
Vědění dává sílu
Jak by také nedávalo! Otázkou zůstává, co si pod pojmem vědění a síla představujeme. Jsou to snad logické, přesné a rozumově zdůvodněné znalosti? Explicitní pojmy, definice a neměnná ustanovení? Nepružné vzorce myšlení, naučené reakce a definitivní závěry? Vnímáme sílu jako zdroj nátlaku, ovládání a manipulace? Potom se nedivme, že nejsme schopni vnímat, natož přijmout zcela odlišný způsob pojetí těchto dvou silných slov.Vědmy byly odjakživa uznávány pro svoji moudrost. To je ono synonymum pro odlišné vnímání věcí a jevů. Zkrátka jinak, než pouhým rozumem. Takové vědění a jeho moudrost se skrývá za vnitřní otevřeností, empatií k lidem, k přírodě. Za pokorou, oddaností a přijetí Života ve službě. Ve službě sobě, potřebným, ve službě bez podmínek. Vědmy tu bývaly a vlastně doposud stále jsou ku pomoci, radě a nasměrování. Umí léčit, znají mnohá pravidla a zákonitosti, která nejen přirozeně ctí a respektují, ale v případě zájmu předávají dál.
Ona pravidla a zákony, které vedou jejich životy si ony samy nestanovily. Ty vědomé ženy prošly vlastní cestu, která je dovedla k pochopení a přijetí jevů, jež jsou zde na Zemi dokonalým zhmotněním základních principů Ducha. Nelze jedno od druhého oddělit, a proto si samy zvolily tento povětšinou náročný a obtížný úkol. My, kteří se k nim obracíme pro radu, útěchu či léčení, vidíme už jen aktuální výsledek jejich životní cesty. A netušíme, že i když většinou si již přinesly do vínku vlastní schopnosti, k tomu, aby v určité životní etapě došly svého naplnění, vedla mnohdy velmi trnitá a náročná cesta. Byly postupně směřovány, vedeny a svým způsobem „vyučovány“ tak, aby se jejich Život ve Službě naplňoval.
Jejich síla nevychází z nátlaku, je na hony vzdálená manipulaci a nezná ovládání. To vše se zásadně vymyká přirozenosti, odporuje jejich vnímání a cítění. Přesto však se před jejich silou skláníme a respektujeme ji. Odkud se bere, kde pramení a co ji způsobuje?
Moudrost, to je to, co cítíme, přijímáme a necháme se jejím prostřednictvím vést skrze své potíže a problémy. Lze ji získat pouze zkušeností, vlastním prožitkem a otevřeným vnímáním. Nelze ji vyčíst z knih, nežitá zůstává pouze teorií. Kéž bychom věděli a znali to, co znají ony, přejeme si často. A z neznalosti si myslíme, že bychom to už měli potom snazší, zdánlivě jednodušší, protože bychom přece věděli…
Opravdu? Opravdu bychom si to přáli? S moudrostí se snoubí i ohromná zodpovědnost, poctivost a jasnost. Je v dokonalém souladu s Řádem Vesmíru, že každému z nás je dáno právě tolik, kolik mu náleží a potřebuje. Vědmy, čarodějové, šamani, mágové byli v dávných dobách vedeni v ohromné úctě. Respekt se, zdá se, občas snoubil až s posvátným strachem. Strach pochází většinou z toho, čemu nerozumíme, co neznáme. A právě proto, že nevíme, máme mylné nejen představy, ale často i svá očekávání.
Není snad laskavá babička také tak trochu vědmou? Nemusí mít zrovna nadpřirozené schopnosti, ale její životní moudrost, zkušenosti a osobní lekce jí dovolují se dnes dívat na veškeré dění z nadhledu, z výšky a s pochopením. Proto mívá pro svá vnoučata vlídné slovo, otevřenou náruč a dokáže být přívětivě tolerantní. Kdo by ji potom nemiloval? A nebývá šikovný děda ve své dílně tak trochu čarodějem, když pod jeho rukama vzniká dřevěný vojáček či pokojíček pro panenky? Jeho přísnost, je-li třeba, bývá na místě, ale strach, ten z něj není třeba mít. Umí si zjednat respekt, svým vstřícným a osobitým způsobem dokáže vymezit ty správné hranice. Nejsou dogmatické, neměnné a definitivní. Je v nich místo pro vysvětlení, zdůvodnění a přijetí.
Vědění dává sílu každému z nás. Všichni máme možnost využít naši cestu životem, své vlastní lekce k tomu, abychom sbírali zkušenosti a získávali svou vnitřní sílu. Nemusíme být vědmou či šamanem. Ten princip je tu pro každého. Moudrý Řád Vesmíru, který promítá do našich životů aktuální stav naší duchovní a duševní stránky.
Autorka: Romana Junková