Střih oděvu
Střih oděvu
Původní slovanský oděv vychází z poznatku, že svět kolem nás, včetně nás samých, je tvořen silou, která s sebou přináší vědění (energie nesoucí informaci). Síla se nepřetržitě spirálovitě pohybuje buď vzestupně, nebo sestupně, či se jinak v prostoru vlní.
Těchto sil využívali naši předkové právě při šití oděvů. Proto se při těchto činnostech co nejméně stříhalo i zašívalo. Šilo se z tkaniny široké 80 cm, která se přehnula napůl, a v ní byl vystřižen otvor pro hlavu. Látka, která se vystřihla, se všívala zevnitř, aby se zabránilo úniku síly. U mužů bylo rozstřižení na prsou buď uprostřed, nebo vlevo.
U ženských šatů se v dolní části po stranách všívaly trojúhelníky, aby spodní šíře vyhovovala chůzi. Šaty svou délkou kryly kotníky ženy. V horní části byly šaty upraveny buď formou sarafánu a nosily se na haleny či na spodničky, nebo byly obohaceny o rukávy. Vždy byly přepásány, a to buď v úrovni pasu, pod či nad prsy.
Žena je odedávna napojena na sílu Matky Země, která ji vyživuje. Tato síla se spirálovitě kumuluje pod sukní do výše přepásání, proto se malé děti či drobná zvířata velmi ráda schovávají ženám pod sukni. Aby ženy zůstaly touto silou chráněny, je třeba jak šaty, tak sukně svlékat i oblékat vždy přes hlavu. Jedině tímto způsobem zůstanou ochráněny.
Muži nosívali kalhoty a haleny dlouhé až po kolena. Halena byla vždy přepásána buď vyšívaným pásem, či obyčejným konopným provazem, aby oddělila spodní energetický systém, který byl napojený na hrubé síly, od horní části energetického systému napojeného na vyšší jemnější až velmi vysoké síly. Být bez přepásání znamenalo dát průchod temným silám do vnitřního světa. Muži měli haleny s dlouhými rozšířenými rukávy. Rozstřižení na hrudi bylo opatřeno buď šněrováním, či knoflíky.
Jak u mužského, tak u ženského oděvu byly v oblasti pod paží všívány trojúhelníčky pro lepší pohyblivost a pohodlnost oděvu. Rukávy byly původně rovné (jen přehnutý obdélník), až později se začaly tvarovat.
Malým, čerstvě narozeným dětem se první oděv šil z oblečení rodičů. Látka obsahovala psychickou sílu matky i otce, kterou dítě z oděvu cítilo, a která jej uklidňovala. Batolata (a to jak dívky, tak i chlapci) nosila dlouhé haleny. Teprve v pozdějším věku cca 4–6 let děti začaly nosit oděv odpovídající jejich pohlaví. Tak začali chlapci přecházet pod větší vliv otců a dívky pod větší vliv matek, aby každý samostatně prošel obdobím vývoje a dozrávání a osvojil si vše potřebné pro svůj další život.
Míry oděvu se udávaly v palcích nebo loktech daného jedince, pro něhož byl šit. Z čehož vyplývá, že míra byla různorodá, nikoliv jednotná. Oděv, který byl ušitý na míru podle přesně určených pravidel, obohacený o výšivku, byl pro daného člověka opravdovým štítem, který ho chránil v každé situaci.
Autorka: Věra Ovečková
