Sladký poklad
SLADKÝ POKLAD
Med. Tři obyčejná písmenka skrývající v sobě hluboký potenciál. Můžeme jej vnímat jako lék, najdeme v něm moudrost dokonalého včelího společenství, slouží jako jedno ze zdravých sladidel a medovina patřila k tradičnímu nápoji našich předků.
Mluvím ovšem o tradičním medu, který poctivě a s láskou stáčí opravdoví včelaři, jejichž přístup je citlivý a respektující tak, jak si tato jedinečná a pomalu již vzácná surovina zaslouží. V takovém medu potom najdeme ten jedinečný a živoucí poklad, který nám s radostí předá své poselství. Nehledejme jej ovšem v produktu, co si říká stejně, prodává se v supermarketech, ale většinou s tou cennou přírodní surovinou nemá nic společného. Kvalitní med nenacestoval tisíce kilometrů a nebyl skladován v obrovských halách za různorodých podmínek. Obětujme trochu času a námahy a najděme si ověřený zdroj, v němž je cítit láska k včelám, respekt k jejich moudrosti, oddanost k jejich pracovitosti a důvěra v přirozený stav věcí.
Medové perníčky, ta tradiční staročeská klasika ve všech svých podobách, dokáží potěšit naše oko, srdce i chuťové buňky. Jejich vůně je nezaměnitelná a ničím nenahraditelná. Snoubí se v nich kouzlo zdravého sladkého pamlsku s uměním, trpělivostí a z generace na generaci předávaných receptů jejich autorek. Tolik tvarů, velikostí, nápadů a námětů, zdobení a barev, se kterými se můžeme setkat při nejrůznějších příležitostech. Dnes jsou stánky s perníčky vítanou stálicí nejrůznějších trhů a jarmarků, spolehlivě je vždy poznáme podle houfu nedočkavých zájemců. Jako kdybychom se stále víc a stále častěji toužili jejich prostřednictvím vrátit do dávných časů. Do doby klidu, vzájemného souznění, pochopení a vnímavého spočinutí. Do časů, kdy nadměrný spěch, zbytečná hektičnost, dravá soutěživost, rozmařilá nadbytečnost a hloupá domýšlivost byly snad jen abstraktními pojmy. Jak jinak by mohla vzniknout tato nádherná tradice dýchající radostí, pohodou a prostou jednoduchostí.
Med je směsí cukrů, vody a dalších surovin, zejména minerálních látek. Obsahuje draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, křemík i zinek. Jeho složení závisí na směsi květů, které včely navštíví a v průběhu jeho zrání se mění chemické složení původních surovin. Používal se jako hlavní sladidlo nejméně do 17. století, než ho postupně vytlačil třtinový a posléze řepný cukr. Hodil se zejména do kaší, některých druhů chleba a pečiva, ale i do jídel. Velmi často se kombinoval v kuchyni se šafránem a zázvorem.
V lidovém léčitelství našel med své hojné využití jako antibakteriální a antiseptický činitel. Proto se používal často pro krytí ran, popálenin a vředů. Při onemocnění horních cest dýchacích je účinný v bylinkových čajích nebo ve směsi s cibulí. Obsah železa je důležitý pro dobrou krvetvorbu a při fyzické únavě může být med první volbou pro dodání rychlé energie. Pro své biologicky cenné látky je citlivý na světlo a na teplo. Proto je vhodné jej uchovávat ve tmě a zahřívat maximálně do teploty 45°C.
Mnozí z nás jsme při svých toulkách přírodou určitě potkali ty milé barevné domečky stojící na okraji lesa, na louce nebo v zahradách. Patří včelám a jejich neúnavným opatrovatelům, včelařům. Díky jejich vzájemnému naladění, souznění, pracovitosti a snad i určitému vzácnému a nehmotnému spojení si můžeme pochutnávat na všech produktech, které společně vytvoří. Neškodilo by, kdybychom se my, lidé, poučili ze systému fungování včelstev. Možná bychom lépe pochopili, k čemu slouží přirozená pospolitost, touha po jednotě a přestali bychom se tolik vymezovat, posuzovat a porovnávat.
Ve včelím společenství jsou jeho členové na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a následně zahyne. Včely si umí také dokonale rozdělit práci a díky tomu matka, trubci i dělnice přesně vědí, co je jejich úlohou. V okolí úlů bychom našli jen minimum bakterií, což je zřejmě důsledkem tvorby propolisu, který včely využívají jako stavební a ochranný materiál. Pro své antimikrobiální vlastnosti je hojně využíván i ve farmakologii ve formě tinktur či mastí. Jeho účinnost je tak vysoká, že pro maximální účinek stačí užít jen minimální množství.
Je snad náhoda, že včely modelují svůj voskový plást tak, že je tvořen hustou sítí šestibokých buněk? Tyto šestistěny jsou jsou součástí posvátné vesmírné geometrie ukazující, že v každé životní formě lze nalézt jednoduché geometrické vztahy, které dokazují geometrickou povahu vesmíru, jež určuje veškeré přirozené procesy.
Nemusíme znát teorie, nemusíme ani chápat vesmírné matematické složitosti či se zabývat mnohastěny. Stačí vnímat, pozorovat a naslouchat. Až půjdeme opět na výlet a potkáme se s barevnými úly, věnujme naši pozornost těm pracovitým, pilným a moudrým včelám. Nasajme atmosféru toho tepajícího a živoucího smysluplného shonu a ruchu. Stejně tak vnímejme systém, řád, jednotu a pospolitost těch zázračných tvorů. Usedněme do trávy tak, abychom je nerušili, abychom, vědomi si své lidské nedokonalosti, spočinuli v tichém zamyšlení. Třeba se dotkneme té části v nás, která je hluboko skrytá, ale patří k tomu dokonalému systému viditelnému či neviditelnému. Snad se potkáme s tím, co máme všichni společné, co nás spojuje a co se nikam neztrácí. Jen si to my, lidé, složitě překrýváme naučenými vzorci myšlení a chování.
Po náročném dni v obyčejné všední realitě, kdy jsme unaveni běžnými starostmi, udoláni a přesyceni informacemi a toužíme už jen po úlevném spánku, který se opozdil a nepřichází, stačí sáhnout po teplém mléku s trochou medu. Sladký poklad, poselství od moudrých včel, nás spolehlivě ukolébá a odnese do říše snů. A posíleni přirozeným spánkem bez přídavku obluzující chemie budeme zcela jistě lépe vnímat příslovečné ráno moudřejší večera. Naše tělo i naše mysl si odpočine a rozhodně se lépe vyrovná s během všedního dne.
Autorka: Romana Junková
Pokud byste zatoužili po chovu včel co nejvíce přírodním způsobem, nabízíme postup podle knihy Vladimíra Megreho, Anastasia, kapitola Koho bodají včely:
„Jak je třeba udržovat včely na zahrádkách?“
„Je jen třeba udělat pro ně hnízdo, jako to mají v přírodních podmínkách, a to je všechno. Další práce může spočívat jen v odebírání medu, vosku a jiných jimi vyrobených látek.“
„Víš, Anastasie, tohle není vůbec jednoduché. Kdopak ví, jak by mělo vypadat toto přirozené hnízdo? Kdybys pověděla, jak jej máme udělat sami z materiálů, které jsou k dispozici, pak by se to dalo uskutečnit.“
„Dobře,“, usmála se. „Je třeba vzít špalek. Možná i břevno s dutinou a vydlabat ji, zvětšit. Nebo udělat ten úl z prken listnaté dřeviny. Tloušťka prken by měla být nejméně 6 cm, délka – nejméně 1 m 20 cm, vnitřní objem – nejméně 40 x 40 cm. K vnitřním spojům přidělat zpevňovací úhelníky, aby úhly byly dokulata. Lze je lehce přilepit, včely pak je samy upevní. Vrchní stranu těsně zavřít prknem stejné tloušťky, spodní se má otevírat. Pro tento účel je třeba přizpůsobit prkno tak, aby se dalo přistavit a zpevnit jej trávou nebo hadříkem. Ten hadřík by měl pokrývat celé dno. Po délce jednoho ze čtyř spojů je třeba udělat otvory 1,5 cm, které by měly končit 30 cm před otvírající se stranou.
Takový úl lze postavit někde na zahrádce na kůlech, 20-25 cm vysokých, otvory na jih. Špalek – úl má být skloněný přibližně 20-30 stupňů tak, aby otvírající se strana zůstala dole. Je třeba pamatovat na možnost přístupu k úlu pro odebírání části pláství naplněných medem. Každý špalek – úl má mít přístřešek. V zimě je možno úl zateplit.
Včely budují plástve v pevně stanovené vzdálenosti jedné od druhé, předvídají celý systém ventilace, ochrany před nepřáteli a každé vměšování ruší tento systém.
Ubytovat rodinu do takového úlu je velmi jednoduché. Je třeba vysypat tam včelí roj a před tím tam položit kousek vosku a medonosnou bylinku.”
„A jak se má u nich odebírat med?“
„Je třeba otevřít spodní poklici, nalomit visící plástve a odebrat med a pyl. Jenom nelze být chamtivý. Je nutné, aby část zůstala včelám na zimu.“
