Máme sami sebe

Máme sami sebe

A to je jediná jistota, která se nabízí. Spolehlivý dar, se kterým můžeme určitě počítat. Kotva v rozbouřené době. Požehnání, jehož je nutné si opravdu vážit. Jedinečnost, kterou nám nikdo nemůže vzít.

Vnímám to tak, že pokud si všimneme, kým a čím sami pro sebe jsme, co sami sobě můžeme dát, otevřeme si nekonečný prostor možností a příležitostí. Jeden každý z nás by sám sobě měl být rádcem, průvodcem, podporou a ochráncem. Nikdo jiný tuto úlohu za nás nemůže ze vší zodpovědností převzít.

Přirozeně, že máme partnery, přátele, rodinu, známé, sousedy a kolegy. Nechť jimi jsou a hrají své role, jak nejlépe umí. Přijímejme je tak, jak cítíme a nechme v našem společném prostoru pro každého dost místa, úcty, tolerance, vlídnosti a lásky, chcete-li. S upřímností, citlivostí a pochopením se vymezme tomu, co nechceme, co není pro nás dobré a k čemu nás nevede vnitřní pocit uspokojení a libosti.

Všimli jste si také, že současná doba nás vede právě k tomu, abychom se opřeli právě sami o sebe? Vím, možná na to nejsme ještě úplně zvyklí, není to obvyklé a můžeme se cítit poněkud nejistě a roztřeseně. A také si ještě umíme klást ty známé překážky:

„ Nemám čas. Nevěřím si. Kamarádka mi poradí lépe. ……

Ale no tak, kolikrát už jsme sami se sebou vedli takové rozpravy? Není na čase podívat se, co je za nimi? Projít skrz a zjistit, co nám tají? Za co se převlékají?  Právě v temné části roku dostáváme tu největší šanci kouknout se do hlubin svého nitra. Opět, znovu, ještě jednou a v budoucnu ještě tolikrát se budeme s podporou adventních a slunovratových energií potkávat se svými stíny. S těmi stíny, které čekají, až je vlastní tvořivostí přeměníme a opracujeme na diamant, který svým něžným leskem, přívětivou krásou a otevřenou náručí bude sloužit v náš prospěch.

Jen blázen by odolal takové příležitosti. Snad jen lenoch si nechá proklouznout mezi prsty bohatství, jež si prvně žádá trochu úsilí a práce. Bude však bohatě odměněn.

A to co najdeme, vlastní sílu, jedinečný klid, rozvahu a rozhled, se nám bude velmi hodit.  Dnes i příště, v dobách, které nás čekají a které o sobě s neobytnou naléhavostí změn a přerodu dávají tak vehementně vědět.

Spolehněme se s jistotou a klidem jen sami na sebe. Přijde úleva, rozvine se ochrana před neomalenou dravostí, bezohlednou manipulací a trapnou klamavostí všeho, co se odehrává tam, venku.

Nejspíš půjdeme krok za krokem, tak, jak to známe. Tak, jak jsme již šli mnohokrát a jak to máme vyzkoušeno. Je to správně. Máme v sobě mnoho naloženo a jen po malých částech můžeme spolehlivě a ukotveně  budovat vnitřní jistotu.

Ještě mnohokrát přijdou pochybnosti, strach, lítost a obavy. Základní kámen je však již položen a ten nás dokáže beze zbytku podržet. Most laskavosti z vlastního srdce nás převede přes  rozbouřené a temné vody společenské chtivosti, sobecké chamtivosti a hloupé malosti.

Dejme si šanci. Je velká a stojí za to.

 Blíží se slunovrat a nově narozené Slunce nám zanedlouho dá příležitost vyzkoušet si to, co jsme v sobě objevili, za čím jsme si stáli.  Nechejme za sebou zase kousek staré cesty a vydejme se na novou.

Sami se sebou. Protože už víme, že my sami jsme  jediná jistota, spolehlivý dar a neopakovatelná jedinečnost.

Autorka: Romana Junková