Jsme dobrými hospodáři?
Jsme dobrými hospodáři?
To mne napadlo, když jsem se vracela z jedné moc příjemné projížďky na kole. Putovala jsem polními cestami, loukami, lesem a vnímala zajímavou energii krajiny Středních Čech. Zastavila jsem se opět u jedné lípy, abych spočinula a nechala se hýčkat její přítomností. Zaujala mne nová, pohodlná cesta nově vybudovaná mezi poli. Zvala na návštěvu, k poznání, a tak jsem se po ní vydala.
Jelo se mi po ní hezky, vedla po rovině, byla pevná, asfaltová, bez hrbolů a výmolů. Společnost mi dělalo překvapivě brzy zrající obilí, rackové, holubi a slunce klesající k obzoru. Dovedla mne mezi úhledné nově postavené rodinné domky. Jejich zahrádky skýtaly pestrobarevnou podívanou pečlivě opečovaných voňavých květin. Tu a tam vylepšenou bazénem, vždy a všude určitě jednou nebo lépe dvěma garážemi. Cestičky pečlivě vysypané pískem, dvorky stvořené ze zámkové dlažby. V obou případech hlavně proto, aby ani stéblo nežádoucí trávy, byliny a hlavně plevele nehyzdilo estetický dojem z dokonale upraveného bydlení.
Oku jistě lahodící podívaná. Než jsem si uvědomila, že v těch místech vlastně pamatuji stejná pole se zrajícím obilím, která mne sem dovedla. A za nimi louky také s pestrobarevnými květy, ale bez té geometrické a vlastně nepřirozené dokonalosti a úpravnosti. Všechny trávy, květiny, plevely a byliny si tam rostly po svém, pospolu. Nepřekážely si, nepotřebovaly usměrňovat a řídit a přesto tam bývalo klidno, voňavo a příjemně.
Copak nám ta pole nechybí? Nestýská se nám po obyčejných prostých loukách, kde se dá jen tak běhat, ležet v trávě a snít? Kolik je v naší zemi míst, kde jsme vyměnili cennou a bohatou ornou půdu za skladové haly, hromadnou výstavbu k bydlení nebo kanceláří? Může si dobrý hospodář dovolit plýtvat vlastními zdroji, které ho živí?
Dokázali by naši předkové prodat své poslední zásoby před sklizní? Tak nějak jsem si uvědomila jistou paralelu s tím, jak macešsky se chováme k vlastní Zemi. Je nám zřejmě bližší prvotní a okamžitý zisk před dlouhodobějším výhledem a hlavně vědomím důsledků, které svým konáním někteří z nás činí. Moudrý hospodář vidí dál a hlouběji, a proto s plnou rozvahou a odpovědností zvažuje své kroky.
Nemusí nám být jenom smutno z toho, když vidíme, jak se nám naše pole zmenšují, louky pomalu mizí a lesů ubývá. Každý z nás můžeme být sami pro sebe vlastním moudrým hospodářem, i když zrovna neoplýváme polnostmi a statky tak, jako tomu bylo dříve. Tehdy, kdy slovo „hospodář“ mělo tu svoji pravou váhu. Plynula z přirozené váženosti hospodářů, otců a pantátů, kteří na svých bedrech nesli zodpovědnost za celý rod. Za jeho nasycení, zdraví a hmotné zajištění. Se vší zodpovědností a starostmi.
Nezměníme asi najednou celospolečenské nastavení zisku, drancování a trestuhodné plýtvání drahocennou půdou a jinými zdroji. Chytře a užitečně hospodařme ve svých domácnostech. Třídit odpad je dnes maličkost, minimalizovat vlastní materiální spotřebu se můžeme učit po malých krůčcích. Chodit do obchodu s vlastními látkovými sáčky na pečivo a zeleninu začíná být běžnou věcí. Bezobalových obchodů potěšitelně přibývá. Nákupem přímo u malých pěstitelů podpořme jejich odvahu, odhodlání a houževnatost, s kterými se každý den na zbývající půdě snaží vypěstovat to nejlepší co společně s přírodou a jejími dnešními rozmanitostmi dokáží.
„Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí“, vypůjčme si opět staré přísloví. Dnes pro někoho zřejmě úsměvné až téměř nepochopitelné. V době hojnosti, až téměř nezdravého dostatku a přebytku by se přeci nikdo nenamáhal. Jenže takové obyčejné přísloví má velký přesah svou životní moudrostí. Z té také vznikala a já věřím, že pomáhala lidem v dobách, kdy nebylo lehko. Tehdy, když byly dlouhé zimy, málo jídla, války, nemoci a bída. Rozhodně nešlo o jednoduché a banální problémy, ale přinášely našim předkům do života poznání, posilovaly jejich odolnost, odvahu a přinášely skromnost, pokoru a schopnost myslet dál a dopředu.
Vzpomeňme si občas na ně, je v nich pro nás nepoznaná hloubka. Pomohou nám i v dnešních časech, kdy můžeme s trochou nadsázky říci, že každý jsme „hospodářem“ vlastního života. A zda-li budeme dobrým nebo špatným, záleží jen na nás.
Autorka Romana Junková