Hromnice

HROMNICE

Počátek února, kdy zpravidla všude ještě leží sníh, zima zdánlivě pevně drží otěže své vlády a slunce sice pomalu, ale jistě nabírá na své síle, patří Hromnicím. Přesněji, jejich dnem je druhý únor a mohli bychom je v řeči našich předků označit jako první svátky jara.

Napovídá tomu i postupné prodlužování dne, kdy se můžeme v prvním únorovém týdnu těšit na prvních dvacet minut denního světla navíc a na konci měsíce si užijeme den už o hodinu a půl delší. Známé pořekadlo „Na Hromnice o hodinu více“ vnímejme jako časosběrnou pranostiku, která říká, že se začíná velmi rychle prodlužovat den ve srovnání se zimním slunovratem.

Samotný název svátku nám napovídá, čemu je tento den zasvěcen. Je to svátek svící, ochrany před bouří, bleskem a ohněm. Současně je vnímán jako zrození boha Peruna, vládce hromů a blesků. V únoru se objevují první bouřky a první zahřmění, která tehdy lidé vítali různými rituály, aby si zajistili ochranu, uctili Perunovu plodivou sílu a těšili se na to, až zima ztratí svoji moc. Nejznámějším rituálem bylo zatínání sekery, Perunova symbolu, do země. S oblibou se také hýbalo ve světnici nábytkem, na dvoře se nadzvedávaly vozy, mávalo se polním nářadím. To vše znamenalo, že naši předkové pomáhali Perunovi vyhánět zlé duchy ze svých stavení.

Hromnice byly také svátkem očisty. V předtuše jara lidé cítili potřebu vysmýčit své příbytky, vymést krby, uklidit stáje a dvory. Pilně uklízeli každý kout svých domácností, ve snaze udělat místo příští živoucí jarní energii, kterou již cítili ve vzduchu. Za okny se objevovaly svíce, venku zapalovali velké ohně, aby ještě více pomohli blížícímu se světlu v jeho příchodu.

To, že přichází nový život, potvrzovaly také ovce, které v tuto dobu právě rodily svá mláďata. Nádherný důkaz Matky přírody o tom, že je již připravena jim poskytnout svoji náruč a podporu, aby mohla růst a zdárně se vyvíjet. Ochráncem stád a dobytka byl pro staré Slovany bůh Veles, proto se v této době obraceli také k němu pro podporu a sílu.

Dnes se hlavně soustřeďujeme na to, že nám měsíc únor přináší delší den. Zapomněli jsme na skutečný význam svátku Hromnic a sílu, která se světlem a delším bílým dnem souvisí. Je to škoda, protože se nám opět nabízí možnost využít spojení s naší minulostí a odkazem předků. I v naší době se můžeme naladit na přicházející jarní energii, která, bez ohledu na naše moderní výdobytky, nikam nezmizela. Jen ji necítíme, nejsme s ní ve spojení. Je přítomna samozřejmě i ve městech, nemůžeme ji jednoduše minout. Proto ti z nás, kteří cítíme potřebu ji přivítat, otevřít jí svoji náruč, pozvat ji do svého domova a srdce, udělejme to.

Udělejme to jakkoli, tak, jak to vnímáme, jaké máme možnosti. Využijme opět další šanci v přirozeném plynutí času, spojme se sami se sebou zase v jednom z ročních období, v den, který je tu pro nás od nepaměti připraven. Ať už najdeme jenom chvilku, nebo si dovolíme využít více času, při tom správném rozhodnutí nemůžeme sami sebe a ještě křehkou, ale už živoucí jarní energii minout. Můžeme vyčistit své domy a zahrady, zapálit oheň v krbu či venku v přírodě. Nebo jen můžeme posedět s rodinou, s přáteli a při svitu svíčky  společně oslavit přicházející energii nového života.

Autorka: Romana Junková